O nás

8.2.2011

Jmenuji se Lenka Pytlounová a do jezevčíků jsem se zamilovala v roce 1975, kdy jsem si pořídila svého prvního jezevčíka.

Byl to standardní hladkosrstý jezevčík barvy černé s pálením sice bez průkazu původu, ale po myslivecky vedených rodičích s PP. Ačkoli se měl jmenovat vznešeně Sethi, po týdnu jsme zjistili, že na Sethi vůbec neslyší, ale na "pocem, ty lumpe jeden" naprosto perfektně. A Lump mu už zůstal až do smrti. Jeho vášeň pro chytání tenisáků se mu nakonec stala osudnou a v té době neléčitelné ochrnutí po úrazu páteře ukončilo předčasně jeho život.

Naším druhým jezevčíkem byl od roku 1983 dlouhosrstý standardní jezevčík Kloto z Plešného jezera, doma ovšem zvaný Filip. Jezevčík, kterému na jarním svodu v roce předpovídali úspěšnou výstavní budoucnost a kvůli kterému se otec dal k myslivcům, aby Filip mohl dělat zkoušky. Bohužel, výstavní ani pracovní budoucnost se nekonala, tomu zabránila špatně léčená psinka, jejíž recidiva Filipa málem zabila. Díky doktorům z nemocnice v Říčanech ji přežil, ale na výstavní a pracovní kariéru jsme museli zapomenout, psinka zanechala i stopy na jeho čeníšku a tlapkách. Stal se z něj úžasně chytrý domácí mazlíček, který nám dával svou velikou lásku a který s námi zůstal  12 let.  Pak si následky psinky vybraly svou daň.

Dalším naším jezevčíkem byl dlouhosrstý Filip II., který měl být již trpasličím jezevčíkem, ale velikostí byl něco mezi trpaslíkem a standardem. Bylo to miloučké mazlivé stvoření, které na nikoho ani nezavrčelo. Milovaly ho sousedovic děti, protože byl ochotný se nechat drbat a tahat a běhat pro klacek až do umdlení. Bohužel v ani ne v 10 letech dostal zápal plic a i když se ho naší dvorní doktorce podařilo vyléčit, nemocné srdíčko to nakonec nevydrželo.

Tak se 14. května 2004 dostal do naší rodiny trpasličí dlouhosrstý jezevčík Valdi Klamap Debra. Po špatných zkušenostech s prvním Filipem,  jsem chovatelce ing. M. Prokůpkové hned na rovinu řekla, že Valdi půjde na gauč a tak jsem si vybrala štěně nikoli podle exteriéru, ale podle mazlivé povahy. A skoro rok jsem to vydržela. Pak jsem dostala od naší vedoucí v práci na stůl přihlášku na výstavu s tím, že mám krásného psa, tak ho mám ukázat. Když jsem zkontaktovala chovatelku s dotazem, co mám dělat před výstavou a na ní, tak jsem jí způsobila menší šok, protože Valdínek měl skoro 7 kilo. Takže první úkol zněl zhubnout, sehnat předváděcí vodítko a byla mi doporučena knížka L. Fairaislové Jezevčík, kde najdu základy, ostatní prý se ukáže. Jako správní kamikadze jsme nezačali na oblastní nebo krajské výstavě, ale rovnou na mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích. Výstavu jsme s pomocí ostaních zkušených vystavovatelů a chovatelky přežili ve zdraví, Valdu to hrozně bavilo (a baví dodnes), dostali jsme V2, druhý den absolvovali jarní svod a začali s Valdou úspěšnou výstavní a velmi úspěšnou pracovní kariéru. Valdu baví výstavy dodnes a jít na výstavu je i nyní v jeho  7 letech největší odměna.

Jelikož se Valdovy výstavní možnosti ukázaly jako limitované jeho vzhledem, který není úplně ideální, i když to dohání dost úspěšně svým espritem, začala jsem rychle uvažovat o pořízení výstavního "šampiona". A tak k nám 28.9.2005 přišel od stejné chovatelky další dlouhosrstý trpasličí jezevčík Dan Klamap Debra. Rodina si po počátečním šoku zvykla a zamilovala si  chlupatý mazlivý váleček, ze kterého se brzy vyklubal krásný jezevčík. Dan svým exteriérem nezklamal naše očekávání, je to pes krásný jako sen, ovšem výstavy upřímně nenávidí, tak ho předvádět je jen pro silné povahy. Nakonec i on našel svého "mistra" a se svojí handlerkou MUDr. Silvií Růžičkovou chodí v mezích množností velice slušně, v poslední době je dokonce občas ochoten se předvést i s jinou handlerkou, pokud se mu "nová kost" zalíbí. A to pak i ve svém na výstavního psa pokročilém věku dokáže porazit krásné psy o 3-4 roky mladší. Jinak je pracovně velice šikovný a práce v lese a na noře ho baví.

Jelikož i Daneček pomalu stárne, uvažovala jsem o dalším jezevčíkovi na výstavy. Během let jsem se zamilovala do jezevčíků z italské chovatelské stanice della Canterana a to obzvlášť do světového vítěze Winnera della Canterana, kterého vlastní Silva Růžičková  a který je naprosté zlatíčko, tak jsem uvítala možnost získat po něm štěně. Takže se naše domácnost rozrostla o třetího trpasličího dlouhosrstého jezevčíka jménem Windy Chuanito Klamap Debra. Winďoušek zapadl do smečky, Dan mu dělá dodnes maminku a Valda se také o něj pečlivě stará. Kluci se mají moc rádi, přestože  Windy oba starší slušně trápí a otrhává jim chlupy na uších a po celém těle. Doufám, že jim ta láska vydrží stále, jen toho oškubávání by mohl Windy už nechat, je už dospělý pes a úspěšně začal svoji výstavní kariéru.